FRANTIŠEK DOSTÁL: FOTOŘEČIŠTĚ (1)

Proč název Fotořečiště?

m

Poválečná léta a malý kluk z Prahy prožívají v chaloupce z vepřovic ve vesnici Hradenín na Kolínsku dva měsíce prázdnin. Hošík dost často vyrážel ke studni na náves s kbelíkem pro vodu, a tak se muselo jít ještě o notný kus cesty dál až pod hráz rybníka ke studánce. Odtud si to pak klučina šlapal s dvěma konvicemi vody pohupujícími se na holi, a ta ho za krkem pěkně tlačila do ramen. Už neexistuje ani zmíněná studánka. Čím dál častěji vysychají prameny a vody se nedostává v mnohých řečištích. Tím malým klukem tenkrát byl autor těchto řádků.

Název Fotořečiště postavený do názvu drobné knížky a vyvolaný klukovským putováním za vodou není proto příliš vzdálený uvažování o fotografii, která protekla autorovým životem. V době pokracující se paměti a vysychání vzpomínek uložených v mozkové kůře ukvaltovaného člověka mu životodárnou tekutinu může dodat zase jen obraz nakreslený světlem – fotografie. Pravda, přihodilo se také, že dědovi v Hradeníně na poli ze sudu nevytékala také jiná kvalitní tekutina plná živin, močůvka, když mu vnouček do sudu na voze vhodil pár kamenů. Pěkně si děda zaláteřil, ale stejně o desítky let později ve věku pětaosmdesáti let z truhlice ve stejné chaloupce z vepřovic vytáhl knoflíkovou harmoniku od firmy Hlaváček z Loun a svému vnukovi zahrál o sto šest, přestože mu v mládí sekačka vzala prostřední prst na pravé ruce…

Skvělý děda! Prý každý z nás má v těle kousíček z krve Keltů a v Hradeníně se dokonce našla pompézní hrobka z časů pozdní bylantské kultury a v ní ležel přímo keltský náčelník! Nakonec děda na poli jednou vyoral také nějaký peníz, který jako vlastenec odevzdal v muzeu v Kolíně. Děda moc řečí nenadělal, zato k práci se stavěl s fortelem.

O fotografii řeční moc lidí a někdy mívám pocit, že je jich ještě víc, než kolik obyvatel na Zemi vůbec pobývá. Připojené texty, starší, upravené či zcela nové, si nečiní nárok vůbec na nic. Jen protekly vlastním fotořečištěm.

m