FRANTIŠEK DOSTÁL: FOTOŘEČIŠTĚ (12)

Umí fotografie oplácet svému tvůrci?

m

Odpověď z mé strany zní, že ano, i když nelze nikomu upřít vlastní názor. Ne, vůbec ve vyslovené otázce nenastoluji nic, co by souviselo s finančním ohodnocením. Americký fotograf Edward Weston tvrdíval, že fotoaparát lze jen obtížně přinutit ke lhaní. Lidem to jde skvěle. Westonovy dokonalé snímky přírody to jen potvrzovaly. Jenže člověk nespokojenost se skutečností kolem sebe čím dál víc dává najevo jakousi touhou po něčem zcela jiném, aniž by přesně věděl, jak by jeho jiný svět měl vypadat. Mnozí fotografové však setrvávají u věrného zachycování přírody tak, jak ho nabídl právě E  Weston. A člověk fotografující i nefotografující se současně proměnil ve sběratele skutečnosti. Něco mi našeptává, že fotografie svému tvůrci, kterýk ní bezelstně a zcela nekomerčně přistupuje, dokáže skutečně v dobrém oplatit. Je však zcela nemožné dosáhnout toho, že všichni lidé budou opatřeni uměleckou duší a vnímáním, a proto ne všem jejich práce dokáže přinést potěšení. Zřejmě ani proto lidstvo nebude nikdy zcela šťastné. Leccos jsem vyfotil, co jsem někde ve světě uviděl, ale kolik času mě to sebralo například jen v několika pražských ulicích, o tom vím jen já. Alespoň trošičku je dobré vážit si těch, kdo hodně moc pracovali. V tuzemsku je pracovitý člověk moc nápadný, i když zachytil podle mínění samopovolaných kritiků nějak příliš humorných fotografií. Těch se však najednou nedostává. Divný to svět… I takhle umí fotografie oplácet, ale autor si nesmí zoufat.

Vždy bylo mnoho těch, co se nenaučili, ale kupodivu vždycky rychle moc věděli, a to naprosto všechno. Fotografie je mezi námi také proto, aby vysvětlila a představila myšlenky svého tvůrce, ale i ten mívá problém, neboť minulosti se dostává často úprav podle přítomnosti. Fotografie pak svému tvůrci rovněž po svém oplácí, i když ten je už třeba ve fototemnici na nebeské báni a nemůže se bránit.

I nbsp;v roztěkaných okamžicích mi na mysl přicházejí další dotěrné otázky, na které se těžko odpovídá, tak alespoň se hloupě ptám… Co je to být fotografem, když fotografuje každý? Myslí se tím vidět a také cítit to, co všichni vedle mne také vidí a možná i cítí, ale přitom si nic z toho neuvědomují? Tuším, že dobrý fotograf je u vytržení a v úžasu nad objevením nesamozřejmého v samozřejmosti. A ještě něco: zručnost a schopnost zvládání řemesla není ještě kumštem. Technická dokonalost velkoformátových překvapivostí z míst, kam se každý z různých příčin nepodívá, rovněž nemusí být ještě uměním. Někdy se však povede vyjádřit lidskou malost. Ono je opravdu značně obtížné dostat ze sebe ven spatřenou nesamozřejmost. Když se to povede, vzájemná úcta se podařila. Člověk se sice snaží změnit běh věcí podle svých představ, ale až mnohem později si možná také fotograf uvědomí, že lžičkou na míchání kávy přeléval vodu z Atlantického oceánu do vodovodní výlevky.

Na každém člověku je něco krásnéhok objevování, jenže fotograf poznamenaný komercí, mamonem, mazaností a lhostejností vůči ostatním příliš krásy neobjeví. Často se navíc vzteká, že ji na jeho snímcích neobjevili naopak ti druzí… Velký německý spisovatel a filozof Wolfgang Goethe se nechal slyšet – Umění si dává samo zákony a poroučí době, jen diletantismus poslouchá dobovou tendenci.

Fotografie umí svému tvůrci oplácet. Mnohé lidi bych totiž bez ní vůbec nepoznal. Někteří z nich za poznání opravdu stáli a jsem za to fotografii moc vděčný.

m