FRANTIŠEK DOSTÁL: FOTOŘEČIŠTĚ (3)

Dobrý den, černobílá fotografie!

m

První zachovaný fotografický snímek vznikl již v roce 1822 působením světla v cameře obskuře sloužící jako pomůcka kreslířům. Jmenuje se Prostřený stůl. Ano, byla to černobílá fotografie, dosud připomínající obraz, a jejím autorem byl Nicéphor Niepce. Pokusník Niepce opustil při svých pokusech litografický kámen a objevil citlivost asfaltu naneseného na zinkové a měděné desce. Za první černobílou fotografii se dlouho považoval snímek z okna Niepcovy pracovny z roku 1826, vzniklý po osmihodinové expozici. Zmíněný snímek Prostřený stůl nebyl dlouhok nalezení a byl až na jaře roku 1952 objeven díky anglickým historikům. Ve zlepšování Niepceho vynálezu pokračoval mnohem mladší Louis Jacques Daguerre, až ho čirá náhoda přivedlak vyvolání latentního, skrytého obrazu parami rtuti..V roce 1838 se mu podařilo obrázky ustálit roztokem kuchyňské soli a později thiosíranu sodného. Dne 19. srpna 1839 byl vynález daguerrotypie v Paříži veřejně vyhlášen a předán světu. Z Anglie se ozval Fox Talbot, že se mu již v roce 1835 podařilo zhotovit fotografie na chlorstříbrném papíru. Dílčí objevy pokračovaly a mezi malíři portrétisty i krajináři zavládlo zděšení a vzájemné špičkování.

Černobílá fotografie byla najednou rivalem malířů, z nichž někteří se dokonce stali fotografy. Fotografickému obrazu byla barva dodávána také kolorováním. Přepestrý byl vývoj a hádanice o fotografii, která na čas podléhala rovněž malířskému impresionismu, rozsáhlým retuším negativů, zásahům do pozitivů. Přišel piktoralismus, impresionismus, ale také tvůrčí konstruktivismus, a později se dostavila i fotografie sociální. Zrodila se i fotografie barevná, ovšem její největší rozvoj začal až po druhé světové válce.

Hezká fotografie vydává potvrzení o přítomnosti zachycené fotografem a současně vypovídá o tom, co už není a skončilo. Je zcela jedno, zdali před vteřinou, anebo před desítkami let. Po zrodu fotografie se mluvilo o zániku malířství. Se vznikem barevné fotografie se zase mluvilo o smrti fotografie černobílé. A ejhle! Neuvěřitelně přebarvený svět se zasloužil o odvětví černobílé fotografie, dokonce i digitální. Nakonec také klasická černobílá fotografie našla svoji šanci v mozcích a srdcích autorů s vlastním názorem a pro ně typickým rukopisem. Zde někde je ukryt pověstný zakopaný pes fotografie. Jakékoliv. Těchto autorů však nejsou již miliony, ale jejich práce se zase naopak neztrácí v neidentifikovatelných davech uměle barevného světa. Nejen barva umí přinést zajímavost.

Už v časech daguerrotypie se říkalo, že nyní si bude moci nechat pořídit portrét každý, protože zatím jen bohatší člověk mohl uhradit posezení u malíře portrétisty. Globalizace byla v polovině 19. století ještě na houbách, ale moudří lidé se už nechali slyšet, že bychom na fotografických portrétech mohli vypadat všichni stejně, a tak by nám mohlo postačit pořízení portrétu jediného.

Takže dobrý den, černobílá fotografie, že jsi tu pořád s námi! Svět není opravdu tak barevný, jak je nám už po delší čas přepestře lakován. Pokusy o dodatečné nabarvení klasických černobílých filmových děl nedopadly dobře. Přehnanou barevnost televizního obrazu uspěchaný a globalizovaný člověk příliš nevnímá. Mezi černobílým a barevným fotografickým kreslením nelze zajisté stanovit přesná pravidla. Světlo se v historii světa naučilo kreslit samo a člověk společně s ním začal malovat dobře, nebo špatně. Nakonec mistři malířské palety pod vlivem fotografie si také dokázali poradit – přišla abstrakce, kubismu, surrealismus, dadaismus a modernost. Jindy jistá módnost zasáhla naopak fotografii. Fotografii v druhé polovině 20. století můžeme už nyní přiřknout název postmoderní…

m