FRANTIŠEK DOSTÁL: FOTOŘEČIŠTĚ (9)

O praze prodávané

m

Václavské náměstí je obklopeno domy vzniklými podle návrhů českých architektů, ale už ani jeden z nich nevlastní české ruce. V teplém jaru roku 2007, kdy se pražský primátor chladil na ledovci v Himálajích, v domě, který měl dlouho v držení odborový spolek nakladatelství Práce, vyšel si tu z kanceláře pán v županu a dívenky pouze v kalhotkách utrousily nějaké slůvko v jazyce, který používal také Josef Vissarionovič Stalin. Ne, nefotil jsem vůbec nic. Nitro se zalilo smutkem a bezmocností z rozprodávaného rodného města a z bordelů, které tu existují a běží dokonce v nájemním domě města u hotelu Evropa. Fotil jsem naopak 21. srpna 1968, kdy stejnou řečí mluvili vojáci, z nichž jeden můj fotoaparát Werra v zeleném provedení zřejmě považoval za nějakou tajnou zbraň imperialistů, a tak na mě namířil svůj samopal…

Po roce 1989 se známý hudebník Michael Kocáb snažil, aby tihle lidé od nás odešli. Po čase si stejní lidé u nás staví srubové zámky v závětří Karlových Varů i přes zákazy, které jsou později stejně zrušeny. Tuzemec naopak musí získat stavební povolení i na opravu plaňky v plotě… Hudebník se snažil a ejhle! Zase jsem mohl na kolonádě popatřit osoby v teplákové ústroji, ale nešť! Přespříliš ploch, dokonce i s bývalými zámky, se u nás proměnilo v území, na kterém se mluví jinou řečí a všelicos se staví, co často nesouvisí s naším žitím…

Česká ulice se stává přepychem už i v Praze. Poslední dům v Pařížské ulici, po kterém se natáhly cizí ruce, patříval také Svazu novinářů. S ním mi na mysl přilétla bezvýznamná připomínka bývalé šéfredaktorky čtvrtletníku Fotografie. Na počátku devadesátých let dobíhající poslední stovky roků 20. století v Pařížské ulici také přebývala redakce Světa v obrazech se šéfredaktorem Zdeňkem Hrabicou. I objevila se ve dveřích zmíněná dáma a vtiskla šéfovi polibek, zřejmě pod vlivem přišlé svobody včetně té fotografické. Použila u Z. Hrabici také Bellův vynález a po drátech „prohodila“ cosi v řeči anglické. Po měsíci Z. Hrabica stál před ředitelem, který ho informoval o účtu za telefon za 28 000 korun, a že jeho telefon bude muset být opatřen zámkem… Celý život mám moc blízkok srdečnému smíchu, ale Z. Hrabicovi jsem se rozhodně nesmál. Až přespříliš pražských domů se proměnilo a mění v hotely s cizími majiteli. Činžáky sice opravili, aby nalákali cizincek návštěvě města a k příspěvkům do svých šrajtoflí, ale s Karlovým mostem už toho nechtějí mít moc společného. Ten by měl dát zřejmě do kupy Karel IV., vždyť ho nechal vystavět pro spojení lidí, evropský snílek jeden!

Svědomí si člověk vyztužuje všelijak. Fackou, křikem, vystříhanou hlavou a náušnicí v nose, motýlkem pod krkem, čímž zhusta překrývá vlastní nevědomost, byť vzápětí pán tvorstva odloží své nohy, samozřejmě v obuvi, na židli u vedlejšího kavárenského stolu. V Praze si toho nelze nepovšimnout… Přespříliš lidí, a přibývá jich, si usmyslelo, že už dokázali strašně moc. Častěji však spatřuji, že pro člověka žijícího vedle něj nedokázali zhola nic, navzdory pobytům na Bahamách, Seychelských ostrovech, ale třeba také ve vile na Moravě s vlastnoručně psanými jídelními lístky či při hlazení žraloka v akváriu v domečku za desítky milionů kousek za Prahou.

Město nejprvek pronájmu, později takék prodeji, stalo se námětem pro můj fotografický přístroj. Výsledkem byly dvě knižní podoby Prahy, rodného města, jehož sochy na Karlově mostě slouží jako suvenýry… Už je tomu moc dávno, kdy se od kostelíka sv. Matěje nad Šárkou dolů do Dejvic přemístila pouť spojovaná s Matějovým svátkem připadajícím na 24. února a trvala jen několik týdnů. S nástupem 21. století Matějská pouť nabrala nečekaných rozměrů a ve městě zvaném Praha probíhá už celoročně. Pražské lunaparky běží v režii cizokrajných trhovců, naháněčů bordelové klientely, přestavěčů staropražských domů a paláců v hotely, kasina, u jejichž vchodů vyholené lebky už jen přehlížejí odnášené kufry peněz. Kdepak, štěstí v obálce na Matějské pouti kdysi za pouhou kačku podražilo. C s tím uděláme Otče vlasti, Karle IV., který jsi nechal postavit kamenný most pro přiblížení Pražanů z obou břehů Vltavy? Ještě jsi tenkrát nevěděl, jak bude vyhlížet obrovská cedule zvaná cizácky billboard, ale určitě bys nenechal zasvinit most nesoucí tvé jméno roztodivnými trhovci. Obrázky Prahy malují a prodávají na mostě nesoucím jméno po českém panovníkovi zhusta také lidé mluvící jazykem těch, před jejichž střelbou do Národního muzea v roce 1968 jsem se musel ukrýt…

m